Kategorie ICD: Hnisavý a nespecifikovaný zánět středního ucha (H66), Akutní serózní zánět středního ucha (H65.0), Perforace bubínku (H72), Polyp středního ucha (H74.4), Zánět středního ucha u nemocí zařazených jinde (H67*), Cholesteatom středního ucha (H71)
Sekce medicíny: Otolaryngologie, Dětská Otolaryngologie, Pediatrie
Všeobecné informace
- Verze pro tisk
- Stáhněte nebo odešlete soubor
Krátký popis
Schváleno
Společná komise pro kvalitu zdravotní péče
Ministerstvo zdravotnictví Republiky Kazachstán
ze dne 10. listopadu 2017
Protokol č. 32
Akutní zánět středního ucha (AOM) – Zjišťuje se akutní zánět sliznice bubínkové dutiny a struktur středního ucha, klinicky charakterizovaný bolestí ucha a příznaky intoxikace, nedoslýchavostí, dále otoskopickým obrazem v podobě hyperémie ušního bubínku, absence identifikačních znaků a v případě perforace bubínku pulzující reflex a otorrhea.
Chronický zánět středního ucha (XSO)– chronický zánět středního ucha, charakterizovaný triádou příznaků: přítomnost přetrvávající perforace ušního bubínku, neustále se opakující patologický výtok z ucha a různý stupeň nedoslýchavosti, postupně progredující po dlouhou dobu onemocnění.
Kód(y) ICD-10:
| ICD-10 | |
| Kód | Jméno |
| N65.0 | Akutní serózní zánět středního ucha |
| N66.0 | Akutní hnisavý zánět středního ucha |
| N66.1 | Chronický tubotymální hnisavý zánět středního ucha |
| N66.2 | Chronický epitimpanoantrální purulentní zánět středního ucha |
| N66.3 | Jiné chronické hnisavé záněty středního ucha |
| N66.4 | Hnisavý zánět středního ucha, blíže neurčený |
| N66.9 | Zánět středního ucha, blíže neurčený |
| N67 | Zánět středního ucha u nemocí zařazených jinde |
| N71 | Cholesteatom středního ucha |
| N72 | Perforace bubínku |
| N74.4 | Polyp středního ucha |
Datum vývoje/revize protokolu:2013 (revidováno 2017)
Zkratky použité v protokolu:
| OSO | – | akutní zánět středního ucha |
| HSO | – | chronický zánět středního ucha |
| RCT | – | randomizovaných klinických studiích |
| PHC | – | Centra primární zdravotní péče |
| – |
Uživatelé protokolu: Praktičtí lékaři, terapeuti, pediatři, otolaryngologové, dětští otolaryngologové.
Kategorie pacientů: dospělí, děti.
Stupnice úrovně důkazů:
| A | Vysoce kvalitní metaanalýza, systematický přehled RCT nebo velká RCT s velmi nízkou pravděpodobností (++) zkreslení, jejichž výsledky lze zobecnit na relevantní populaci. |
| B | Vysoce kvalitní (++) systematický přehled kohortových nebo případových-kontrolních studií nebo vysoce kvalitních (++) kohortních či případových-kontrolních studií s velmi nízkým rizikem zkreslení nebo RCT s nízkým (+) rizikem zkreslení, jejichž výsledky lze zobecnit na relevantní populaci. |
| C | Kohortová nebo případová-kontrolní studie nebo kontrolovaná studie bez randomizace s nízkým rizikem zkreslení (+), jejíž výsledky lze zobecnit na relevantní populaci, nebo RCT s velmi nízkým nebo nízkým rizikem zkreslení (++ nebo +), jejichž výsledky nelze přímo distribuovat příslušné populaci. |
| D | Popis série případů nebo nekontrolované studie nebo znaleckého posudku. |
| NA TOM NEZÁLEŽÍ | Nejlepší klinická praxe. |
Klasifikace
Klasifikace:
OSO:
· Preperforační stadium (katarální forma zánětu, charakterizovaná hyperémií a napětím ušního bubínku, doprovázená syndromem silné bolesti);
· Perforativní stadium (hnisavá forma zánětu, charakterizovaná hnisavým výtokem přes perforovanou membránu);
· Reparativní stadium (obnovení bubínku).
XSO:
· Chronický tubotymální purulentní zánět středního ucha – mezotympanitida;
· Chronický epitympano-antrální purulentní zánět středního ucha – epitympanitida.
Komplikace akutní oftalmie a chronické oftalmie:
· Mastoiditida – hnisavý zánět sliznice a kostní tkáně mastoidního procesu spánkové kosti;
· labyrinthitis – zánět vnitřního ucha, při kterém v různé míře dochází k poškození vestibulárních a kochleárních receptorů;
· Otogenní intrakraniální komplikace a otogenní sepse. (otogenní meningitida a otogenní abscesy uvnitř lebky);
· Trombóza sigmoidního sinu a otogenní sepse;
· Arachnoiditida zadní lebeční jámy;
· Otogenní neuritida lícního nervu (paréza lícního nervu).
diagnostika
METODY, PŘÍSTUPY A POSTUPY DIAGNOSTIKY [1-4,6-8,10,12-14,16-18]
Diagnostická kritéria
Stížnosti a anamnéza:
Stížnosti pod OSO
Předperforační fáze je charakterizována:
· stížnosti na bolest v uchu, pulzující povahu, vyzařující do chrámu, koruny;
· ztráta sluchu;
· známky intoxikace,
· ucpaný nos.
Dějiny: předchozí akutní respirační virová infekce, celková hypotermie, poranění ucha.
Perforační stadium je charakterizováno:
· hnisavý výtok po dobu až 5-7 dnů;
· ústup bolesti ucha;
· zlepšení pohody pacienta;
· snížení tělesné teploty,
Reparační stadium se vyznačuje tím:
· zastavení hnisání;
· obnovení ušního bubínku
· obnovení sluchu.
Stížnosti v případě HCO:
V remisi:
· není patologický výtok z nemocného ucha;
· ztráta sluchu;
· v uchu je slyšet nízkofrekvenční hluk.
V případě exacerbace:
· je zaznamenána otalgie;
· silný výtok;
· bolest hlavy;
· ztráta sluchu;
· zvýšení hluku;
· výtok s nepříjemným zápachem;
· záchvatovité epizody závratí.
Negativní dynamiku lze také pozorovat u OSO a HSO:
· hnisavý výtok se zvyšuje, objem hnisu se zvyšuje;
· bolest hlavy zesiluje do difuzního charakteru nebo je lokalizována v mastoidním výběžku;
· známky intoxikace se zvyšují;
· úroveň vědomí se zhoršuje (od střední zmatenosti až po kóma);
· objeví se nevolnost a zvracení.
Vyšetření:
Otoskopie v předperforační fáze:
· injekce cév ušního bubínku;
· zkrácení světelného kužele;
· hyperémie;
· otok;
· zmizení identifikačních znaků;
· vyboulení ušního bubínku.
Perforovaná fáze:
· přítomnost hnisavého výtoku ve zevním zvukovodu;
· perforace ušního bubínku;
· může být pozorován tzv. pulzující reflex, kdy je hnis vizualizován perforací a pulzuje synchronně s pulzem.
Reparativní fáze:
· zmizí hyperémie a infiltrace ušního bubínku;
· objeví se jeho lesk;
· identifikační obrysy se stávají rozlišitelnými;
· je možné spontánní uzavření perforace;
· ušní bubínek je zjizvený a vtažený.
XSO:
Otoskopie u mezotympanitidy, remise:
· perforace v napjaté části ušního bubínku;
· okraje perforace jsou mozolnaté;
· žádný výtok;
· struktury středního ucha jsou viditelné při velké perforaci;
· identifikační znaky jsou vyhlazeny.
Otoskopie u epitympanitidy, remise:
· perforace v uvolněné části ušního bubínku;
· okraje perforace jsou někdy špatně viditelné. (vyžaduje se vyšetření pomocí mikroskopu);
· žádný výtok;
· natažená část ušního bubínku může být v normálních mezích;
· identifikační znaky byly vyhlazeny
Exacerbace:
· hnisavý výtok nažloutlé nebo nazelenalé barvy;
· hyperémie sliznice bubínkové dutiny;
· při cholesteatomu – marginální perforace v napjaté části bubínku;
· keratinizující epidermální útvary v bubínkové dutině;
· hnisavý výtok s nepříjemným (chórovým) zápachem.
Laboratorní testy:
· Kompletní krevní obraz: leukocytóza s neutrofilním posunem, zvýšená ESR.
· Bakteriologické vyšetření výtoku z ucha: přítomnost patogenních mikrobů, stejně jako stanovení citlivosti na antibiotika.
· Obecný rozbor moči: u otogenní sepse mohou být změny v testech moči (toxická nefropatie).
Instrumentální výzkum:
OSO:
· Otoskopie: bubínek je hyperemický, kontury jsou vyhlazené.
· Rhinoskopie (přední a zadní):
· Faryngoskopie:
· Laryngoskopie:
· Vyšetření sluchového orgánu pomocí ladičky:
XSO:
· Otoskopie
· Rhinoskopie (přední a zadní)
· Faryngoskopie
· Laryngoskopie
· Vyšetření sluchového orgánu pomocí ladičky
· RTG spánkových kostí podle Schullera (k určení šíření procesu a přítomnosti kostní destrukce)
· Počítačová tomografie (CT) spánkových kostí, jak je uvedeno
· Audiometrie, impedancemetrie
· EKG: (při otogenní sepsi může dojít ke změnám ve fungování srdečního svalu, ke správné léčbě je nutné monitorování EKG)
· RTG plic: (u otogenní sepse mohou být plíce cílovými orgány pro purulentně-septické metastázy).
Indikace pro odbornou radu:
· konzultace s neurologem – při podezření na intrakraniální komplikaci;
· konzultace s neurochirurgem – při známkách intrakraniálních komplikací;
· konzultace s oftalmologem – k vyšetření fundu;
· konzultace s audiologem – audiometrie, tympanometrie, při nedoslýchavosti;
· konzultace s praktickým lékařem, terapeutem, pediatrem – k vyloučení somatických onemocnění.
Diagnostický algoritmus:
Diferenciální diagnostika
Diferenciální diagnostika a zdůvodnění dalších studií:
| Diagnóza | Zdůvodnění diferenciální diagnostiky | Průzkumy | Kritéria pro vyloučení diagnózy |
| Otitis externa | Klinické vyšetřovací metody (anamnéza, vyšetření otorinolaryngologem – bolest ucha, výtok z ucha. Ztráta sluchu, akutní začátek) | Otoskopie. Rentgen spánkových kostí podle Schullera (k určení šíření procesu a přítomnosti kostní destrukce) | Proces probíhá ve vnějším uchu. Řezy středního ucha bez patologie |
| Absces zevního ucha, var, karbunka, furuncle | Klinické vyšetřovací metody (anamnéza, vyšetření otorinolaryngologem – bolest ucha, výtok z ucha. Ztráta sluchu, akutní začátek) | Otoskopie. Rentgen spánkových kostí podle Schullera (k určení šíření procesu a přítomnosti kostní destrukce) | Proces probíhá ve vnějším uchu. Zahrnující vlasové folikuly. Ve furuncle je omezená oblast zánětu a v karbunku je difúzní oblast. Řezy středního ucha bez patologie |
| Adhezivní onemocnění středního ucha, adhezivní otitis | Metody klinického výzkumu (anamnéza, vyšetření otolaryngologem – bolest ucha. Chronická nedoslýchavost | Otomikroskopie. Rentgen spánkových kostí podle Schullera (k určení šíření procesu a přítomnosti kostní destrukce) | Proces je chronický. Ušní bubínek je změněn v důsledku chronického procesu narušeného provzdušňování středního ucha. |
Léčba
Léky (aktivní složky) používané při léčbě
| azithromycin |
| Amoxicilin |
| Ampicilin |
| Peroxid vodíku |
| dexamethason |
| josamycin |
| Ibuprofen |
| ketoprofen |
| Kyselina klavulanová |
| Clemastine |
| Loratadin |
| Metamizol sodný |
| paracetamol |
| Povidon-jod |
| Prednisolon |
| Chlorhexidin |
| Cefazolin |
| cefixim |
| cefuroxim |
| Ethanol |