Koxartróza v MKN 10, kód onemocnění a rozdělení do podpoložek

Sekundární koxartróza (pro vrozenou dysplazii kyčelního kloubu):

• Frekvence se pohybuje od 0,1 do 20 %.
• Vrozená luxace kyčle je přitom pozorována u 0,1–0,4 % novorozenců a subluxace je 10krát častější.
• K rozvoji dysplazie kyčelního kloubu přispívá prezentace pánve, ženské pohlaví plodu, prvorozený stav, rodinná predispozice, hormonální faktory, rasa
• Kromě toho je levá kyčel postižena třikrát častěji než pravá a ve 20–25 % případů je pozorována bilaterální dysplazie.
• Levá kyčel je postižena třikrát častěji než pravá a ve 20–25 % případů je pozorována bilaterální dysplazie.

• V Evropě se tato patologie vyskytuje 13krát častěji než ve Spojených státech a hlavně u germánských a slovanských národů.
• V jihovýchodní Asii je vývoj vrozené dislokace kyčle extrémně vzácný. Dá se to vysvětlit tak, že na těchto podivných místech je rozšířený zvyk nosit děti na zádech s roztaženýma nohama.
• V Severní Americe je to díky tradici těsného zavinování.
• V Rusku a SNS: v Něneckém autonomním okruhu (8,7–10,9 %) a mezi obyvateli severního Kavkazu (3,4 %)

Sekundární CA (posttraumatická)

• V Petrohradě je toto číslo 28,7 na 10000 35 obyvatel. U osob starších 10,8 let dosahuje incidence poúrazových koronárních tepen 35,4 % a u osob starších 85 let se zvyšuje na XNUMX %.
• Podíl zdravotně postižených pro ischemickou chorobu srdeční různého původu ve struktuře neschopných pro onemocnění kloubů je od 20 do 30 %.
• Poranění acetabula, která se vyskytují u 7 až 22 % všech poranění pohybového aparátu

M16 – Coxartróza
M16.0 – Primární koxartróza
M16.1 – Jiná primární koxartróza
M16.2 – Koxartróza v důsledku dysplazie, oboustranná
M16.3 – Jiná dysplastická koxartróza
M16.4 – posttraumatická bilaterální koxartróza;
M16.5 – Jiná posttraumatická koxartróza.
M16.7 – Jiná sekundární koxartróza
M16.9 – Koxartróza, blíže neurčená

Podle etiologie

• Primární koxartróza (idiopatická) probíhá bez zjevných vnějších příčin
• Sekundární koxartróza v anamnéze indikují jeden nebo více etiologických faktorů (následky femoroacetabulárního impingementu (FAI), dysplazie kyčelního kloubu, následky úrazů atd.)

Podle stupně

• Klasifikace podle N.S. Kosinská

• • I. stadium – mírné omezení pohybu, mírné, neurčité, nerovnoměrné zúžení kloubní štěrbiny, mírné zbroušení hran kloubních ploch (počáteční osteofyty)
  • II. stadium – omezená pohyblivost v kloubu, hrubé křupání při pohybech, střední amyotrofie, výrazné zúžení kloubní štěrbiny 2-3x oproti normě, výrazné osteofyty, subchondrální osteoskleróza a cystické prosvětlení v epifýzách
  • Stádium III – deformace kloubu, omezená pohyblivost, úplná absence kloubní štěrbiny, deformace a zhutnění kloubních ploch epifýz, rozsáhlé osteofyty, kloubní „myši“, subchondrální cysty
• Klasifikace J. Kellgrena a J. Lawrence
  • Stádium 0 – známky artrózy nejsou vizualizovány
  • I. stadium – jsou detekovány drobné marginální osteofyty bez změny výšky kloubní štěrbiny
  • II. stadium – jsou identifikovány významné marginální osteofyty bez změny výšky kloubní štěrbiny
  • Stádium III – jsou stanoveny výrazné marginální osteofyty s mírným poklesem výšky kloubní štěrbiny
  • Stádium IV – zjišťují se výrazné marginální osteofyty, subchondrální osteoskleróza, výrazné zúžení výšky kloubní štěrbiny.
• Klasifikace D. Tonnise
  • I. stadium – zvětšující se skleróza hlavy a acetabula, mírné zúžení kloubní štěrbiny a mírné zostření okrajů kloubní štěrbiny
  • Stádium II – malé cysty v hlavici nebo acetabulu, mírné zúžení štěrbiny femuru a střední ztráta sféricity hlavice femuru
  • III. stadium – velké cysty v hlavici femuru nebo v oblasti acetabula, kloubní štěrbina chybí nebo je výrazně zúžená, těžká deformace hlavice femuru nebo známky její osteonekrózy